NAPSALI O NAČASU
aneb články publikované v médiích



  
Kapela Načas bude hostem 2. základního kola!
(15.9.2009, Cimbura, Notovani.cz)

Kapela Načas, držitelka dvou Krtečků a tří Port, je z těch, na které se nemusí psát dlouhé upoutávky! Proto jen pár slov o její historii a členech. První hudební shluk toho názvu se shromáždil okolo kapelníka Honzy Komína 1. března 1995. Nicméně silné jádro kapely se zformovalo až o dva roky později – bratři Honza (autor většiny repertoáru) a Tomáš Komínové (oba kytary, Tomáš později elektrická), nezaměnitelný foukačkář Jakub Horecký a Michal Pravec, jeden z nejzajímavějších zpěváků české folkrockové scény. Tito chlapci jsou, po četných peripetiích, nosnými pilíři kapely dones, byť Načas vytvářeli v domnění, že jde jen o krátkodobou záležitost na čas jejich VŠ studií. Jako hosty Notování je uvítáme spolu s bubeníkem Matoušem Vokounem (jeho prvním počinem v kapele je nahrávka třetího alba Načasu Tmavana, které vyšlo v r. 2007) a letos novým členem skupiny, baskytaristou Honzou Kylarem. Kdyby silná čtyřka kapely nenacházela uspokojení při realizaci svého vzdělání a věnovala se výhradně muzice, byl by Načas asi hodně slavnou kapelou. Takhle je to parta kamarádů, která se schází jednou za čas, aby své melodické, zpěvné písničky zahrála s o to větší radostí, chutí a nasazením. A tak se máme 1. října v Kocouru opravdu na co těšit!

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Tradiční Mohelnický dostavník
(15.9.2008, Folktime.cz)

Protože došlo k programovým změnám, najednou jsme vůbec nevěděli, kdo bude kdy hrát a tak i když jsme se načasovali na Načas, na jevišti stála Pavlína Jíšová a po ní pro zcela zaplněné hlediště zahrál a zazpíval Fleret s Jarmilou Šulákovou. Ta byla poté za bouřlivého potlesku dekorována jako Miss letošního Dostavníku. Po Fleretu hlediště bohužel značně prořídlo a Folkteam měl tak docela těžkou pozici. Tu mu ještě ztížil chvilkový výpadek proudu. Ale vše nakonec dobře dopadlo, proud po pár minutách naběhl, hlediště se zase začalo pomalu zaplňovat a galapřehlídka spět ke svému vrcholu. Do závěrečného ohňostroje zbývaly ještě tři kapely, Lucrezia Borgia a její historizující folk, energický Načas, hrající díky dramaturgickým změnám až v samém závěru večera a finišující Žalmanův spol. Díky technickým problémům při zvučení to vypadalo, že jejich koncert bude o něco kratší, protože tradiční ohňostroj je potřeba odpálit přesně ve 22,00. Ovšem díky bouřlivým ovacím bylo kapele umožněno zahrát ještě po jeho skončení a Žalman se tím pádem stal kapelou s největším počtem přídavků na celém Dostavníku.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Koncert pro kamarády
(10.09.2008, Karel9)

...Musím říct, že mi to fakt sedlo, tuhle muziku jsem ten večer potřebovala. Bavili jsme se. A oni taky, tady je důkaz. Ale.. co mi to jen připomíná: "Doufám, že se bavíte. My se bavíme, protože nevíme, co přijde a jaký tam jsou slova." Nene, tentokrát to neřekl žádný basák :-)
Playlist sestavoval Kuba z převážně ne příliš často hraných písniček. Ale i našich oblíbených jsme se dočkali. I když... ono těch oblíbených je tolik :-) Ale proč mi zase utkvěla.. žádný sen se mi nechce zdát… Že by nějaké zvláštní genius loci Nečasích koncertů v CD (čti Carpe diem)?
A to už je po koncertě, únava útočí, tak ještě splnit poslední povinnost – zaplatit. A pak?... Jít!...

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Načas na Rádiu Folk
(9.5.2008, Portýr)

Kapela Načas zvítězila v celoroční hitparádě Jednička Rádia Folk. V posledním vydání pořadu "Muzikanti, na slovíčko" byli zástupci skupiny Načas - Honza a Tomáš Komínové. Kromě Načasu zazněli také Rangers, Beatles a další - i nečekaní - interpreti. Kdo pořad prošvihl v premiéře i v reprízách, bude si ho moci v dohledné době pustit ze stránek kapely.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Tmavana vyšla přesně Načas
(4/2008, Folk & Country)

Kdoví kolikátá reinkarnace Načasu za léta co je znám (snad pátá? za deset let?) během roku 2007 připravila a v závěru vydala album Tmavana. Mísilo se ve mně očekávání s nedůvěrou, právě proto, že jsem zažil předchozí verze Načasu, které vždy slibně vystartovaly a pak zanikly. Snad to Tmavanu nepostihne, snad tentokrát skupina vydrží a rozvine sound, který na Tmavaně nastínila.
On ten moderní, dynamický, plný, folkový zvuk naznačoval Načas už dříve, takže po vydání desky jsem zaslechl hlasy, že to není jen Načas, ale stále stejný. Trochu je to pravda, daleko více to však naznačuje nadčasovost (hle, slovní hříčka: Na(d)čas) zvoleného zvuku skupiny. To je asi nejsilnější deviza celého alba, a současné tvorby skupiny – sound. Podle mě ukazující možný směr vývoje folkové muziky pro ty muzikanty, kteří chtějí být moderní, oslovit i publikum okolo hranic žánru, přitom zůstat folkoví a - umějí hrát. Je pochopitelně možné se na album podívat nejen jak výše uvedeno celkově, ale i po jednotlivých částech.
Skupina se předvede v několika stylových polohách – kromě folku se blíží v některých skladbách k folkrocku (Kolorit), v jiných k blues (Ke mně se přitiskni), jinde jasně aspiruje na středněproudý hit (otvírák Žádný sen, a na hit č. 2 vypadající Těžká práce) nebo na romantický song (To vůbec neprší), někde je to mainstreamová pohodovka (Odplouvám). Instrumentace je plná, nikoliv však nástrojově přeplácaná. Foukací harmonika je příjemným konzervativním doplněním k moderně vedeným kytarám. Bicí zůstávají umírněně v pozadí, jen tak aby udržely rytmus a tempo. Trošku mínusem bude malá hlasová pestrost – střídají se v podstatě dva až tři mužské hlasy. Ne že by to bylo málo, nebo na závadu, někde se dokonce předvádějí prolínající se vícehlasy, a nakonec zpěv je jedním z identifikačních znaků každé skupiny, působí jednotícím a charakterizujícím stylem. Snad je to jen jakýsi zvyk z folkové tvorby, že tam zpívá každý ze skupiny aspoň kousek nějaké písničky a tak se vyvolává dojem pestrosti. Tady to trochu svádí k pocitu monotónnosti. Ve skladbě “Cherubín” je titulní slovo nepřirozeně opakovaně akcentováno a protahováno na nesprávných slabikách – vzhledem k tomu, že takových věcí moc na desce není, docela to tahá za uši. Stylový tmavě modrý obal s lodí je střídmý a výrazný zároveň.
Škoda jen, že nejsou v bookletu (resp. obalu) texty písní – zasloužily by si to. Nejsou popisné, ale ani nejsou filosoficky nesrozumitelné, prvním poslechem je neodbudete. Nezpozoroval jsem závažnější přestupek proti češtině či zdravému stylistickému či jazykovému rozumu, i když připouštím, že v mnoha případech je text jen prostředkem dokreslujícím obrazy, načrtnuté muzikou. V některých případech je to ale naopak – nosný je zpěv prostřednictvím textu a muzika sekunduje (Zasílám dík). Některé situace jsou jen načrtnuty, tak jak si jejich význam zaslouží. “Žádný sen” aspiruje na hit, téma je tedy jen lehce vykresleno, jakkoliv by mohlo být zpracováno klidně i hlouběji, jenže to by poškodilo hitovou melodii. Naopak “Mezi životem a smrtí” nese úvahu, umocněnou vypjatým opakováním sloganu, uklidňující pohoda statického obrazu je v “Odplouvám”. Snad každý, kdo není uzavřen příliš pevně ve škatulkách, má možnost najít si na Tmavaně nějakou “svou” píseň, nebo píseň, která alespoň tu jeho oblíbenou evokuje, když už nepřijme Tmavanu a její styl za svůj jako celek. Já si našel “Pár triček, riflí a ideálů”, příkladně. Ať už tématem, rekvizitami středoškolských známých, co “v hospodách se upíjejí sami”, nebo opakujícím se sloganem “…kdepak jsou…?” - mám přesně ten pocit, o kterém píšu před několika větami – slogan mi evokuje jinou, snad rockovou skladbu z dávné doby s podobným sloganem. Jen si v okamžiku psaní recenze nemohu vzpomenout, kterou….ale v uších mi zní. Důvod k albu se vracet.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Načas má Tmavanu
(8.3.2008, Radio Proglas)

Pražská folkrocková skupina Načas, dvojnásobný držitel Krtka ze Zahrady a vítěz Porty, vydala na konci loňského roku své třetí album s názvem Tmavana. Písně z něho na Proglasu pravidelně slýcháte, připravujeme zařazení jedné z nich do hitparády a v dubnu se můžete těšit na rozhovor se zpěvákem Načasu Michalem Pravcem.
„Pražský (původně blatenský) Načas není na české folkové scéně žádným nováčkem. Je trojnásobným vítězem Trampské Porty a na svém kontě má už Krtečka z roku 1998 a album Housenka z roku 2000. Po vydání svého druhého alba Tanečnice (2003) se však skupina rozpadla a znovu se dala dohromady až loni, kdy v soutěži o Krtečky zabodovala na krásném, avšak nepopulárním čtvrtém místě. Načas hraje folkrock a na letošní podzim připravuje své třetí CD.“
Tímto profilem se Načas představoval v roce 2007 na našem největším folkovém festivalu Zahrada. V divácké sotuěži o Krtky získal druhé místo, a podruhé si tak odvážel domů cennou trofej. Zpěvák Načasu Michal Pravec prozradil ještě na Zahradě v krátkém rozhovoru pro Proglas, že v dohledné době by měl Načas vydat své nové album. Kapela desku, pojmenovanou Tmavana, vydala vlastním nákladem na konci loňského roku.
Současnou sestavu Načasu tvoří Michal Pravec (zpěv), bratři Honza a Tomáš Komínové (kytary, zpěv), Jakub Horecký (harmonika, zpěv), Slávek Tyrkas (baskytara) a Matouš Vokoun (bicí). Na novém albu hostuje na perkuse Alexandr Soukup.
Rozhovor s Michalem Pravcem uvedeme v pořadu Jak se vám líbí v dubnu. O konkrétním datu vás budeme informovat na těchto stránkách.
A ještě jedna informace, související s Načasem. První album kapely s názvem Housenka je k dispozici zdarma ve formátu mp3

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Krtci 2007 aneb mnoho povyku pro lid
(11. červenec 2007, iFOLK )

Uzavírající Načas se své dobré pozice zhostil se ctí. Zkušenostmi vypilované folk-rockové písničky, rytmický dokonalý stroj jasně naznačoval vrcholnou formu.

K výsledkům:
U diváckého hlasování lze polemizovat snad jen o nasazování jednotlivých soutěžících. Čtveřice diváckých Krtků - Burana orffchester, Načas, Epy de Mye a Pavel Helan je tak rozdílná, že si jistě svého koně každý divák ihned označí. Těžko však asi najdete někoho, komu by na stupních nejvyšších vyhovovala celá tato sestava. Jiné je to u Krtka od redakce Folk&Country. Sanyland je nepochybně velmi dobrou skupinou, ale osobně jsem U Kapličky slyšel tentokrát lepší výkony.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Zahrada skončila zpíváním se Žalmanem
(9. července 2007 8:08, iDNES)

„Jsou tam zahrnuty všechny barvy Zahrady. Epy de Mye, tam je to právě ta zpěvnost, strašně skromnými prostředky dokážou úžasné věci. Je to vytříbený folkový projev, ale má to chytro a pohlazení. Něco, co tu dost dlouho chybělo. Folkrockový Načas spojuje oba prvky, jak zpěvnost, tak ten nápor. Kdyby se téhle kapely chytil šikovný manažer z pop music, tak to tady zválcují všechno, kam se hrabe nějaký Maxa. Burana Orffchester má energii, ale není to na první plán. A písničkář Pavel Helan je zjevení, zaujme v první řadě humorem,“ uvedl Konečný.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Zahrada podlehla zpěvu a „buranské“ dechovce
(7. července 2007 15:04, iDNES)

Zpěvné písně ocenili i diváci, kteří svými hlasy včera vybrali vítěze soutěže o cenu Krtek. Na první místo se sice svými divokými rytmy projásala balkánská dechovka po česku, Burana Orffchester ze Znojma, ovšem druhé místo připadlo pražským Načas, kteří hrají melodický folkrock s dobrými texty a kteří už Krtečka získali v roce 1998, tehdy ještě jako akustická pětice vysokoškoláků. „Máme radost, soutěžili jsme rádi. A hlavně náš nejmladší člen, bubeník Matouš, který nic takového nikdy nezažil, to oslaví určitě bravurně, lahve jsou připravené. Ty písničky děláme od srdce už deset let. Důležité je, že by se měly dát zahrát na jednu kytaru s jedním zpěvem,“ řekl kytarista Načas Jan Komín.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Zahradu trápil déšť, Jan Nedvěd nepřijel
(6. července 2007 15:31, iDNES)

S bezproudými recitály přišel kdysi pražský folkrockový Načas a během let jej napodobila řada skupin jako jsou Mošny, Lístek, Šantré a další. Načas, vítěz Zahrady z roku 1998, letos v soutěži usiluje o druhou trofej z Náměšti a opět si vypomáhá i unplugged koncerty mimo oficiální program. „Jsme rádi, že spousta kapel hraje dnes stejně jako my bez drátů. Jak je vidět, tady jsou diváci hladoví po muzice, proto se zastavují a poslouchají, což pochopily i jiné kapely a začal boj o diváka,“ vylíčil zpěvák Načasu Michal Pravec. Kapela dostane v recitálu prostor půl hodiny, takže při neoficiálním koncertě může zahrát mnohem víc písní. Některé kapely, například trampský Lístek, navíc ranní bezproudé koncerty překřtila na Snídaně - obohacuje je různými pochutinami. „Ale stále máme jedno prvenství: ještě nikdo nehraje s náhradními zdroji k počítačům, jako my. Stejně jako Jára Cimrman měl dvoudílné plavky, tak my aspoň máme hraní pomocí adaptérů,“ doplnil Pravec.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Kmotr a Načas 3 jedním uchem, jedním perem
(Šaolín, www.folktime.cz, 29.10. 2003)

Tentokrát nikoliv dva v jednom, ale jednu ve dvou jsem mohl slyšet některé písně, povětšinou ze společné díly Michala Pravce a Honzy Komína, jinak dlouholetých to lídrů nedávno zaniklé skupiny Načas. Ve dvou za sebou jdoucích dnech jsem měl možnost zažít pražskou klubovou premiéru nejdříve Pravcova Kmotra a druhý den i Načasu 3, který v současné době vedou bratři Komínové.

První koncert se odehrál 22. října v klubu Klamovka, kde Kmotr hostil spřátelenou děčínskou skupinu Juwel folk. Ten také řádně připravil půdu, rychtaříkovsko-masojídkovská formace stihla ještě před odchodem na střídačku několikrát skórovat, diváci byli nadšeni. Nutno ovšem dodat, že jich na Klamovce nebylo tolik, kolik jsem jich zde zažil v době největší načasovské slávy.

Jak se chce dále profilovat skupina Kmotr bylo také zřejmé ještě dlouho před tím, než se její muzikanti chopili nástrojů. Sedačky v prostoru pro diváky nebyly poskládané klasicky "koncertně", ale kopírovaly pouze v jedné řadě stěny místnosti tak, aby přímo před pódiem vznikl pokud možno co největší taneční parket. Diváci však tuto jasnou výzvu nepochopili, tím spíš, že úvodních cirka sedm písní Kmotra se neslo spíše ve volnějším rytmu. I tentokrát chyběl kapele klávesák Pavel Skála (poprvé jsem je slyšel - též bez kláves - na FOLKomínu 2003), ale zdálo se, že ostatní muzikanty tato skutečnost nerozhodila, protože odvedli celkem dobrý hudební výkon. Je vidno, že původní základ kapely, tedy Michal Pravec, Vojta Samohel a Jirka Skala, vybírali své nové spoluhráče pečlivě - Ota Kocourek i Viktor Levitus jsou všestrannými a technickými hráči, a zvlášť Levitus mi přijde do budoucna jako velmi perspektivní.

Celkově je zvuk Kmotra poměrně tvrdý, pouhý sólový zpěv bez vokálů a absence foukací harmoniky sound bývalé půlky Načasu o dost zdrsnila. Písně, které známe z Tanečnice tedy znějí o trochu jinak než na desce, z asi padesáti procent se mi tyto aranže líbily, ve zbytku mi prostě scházely již zmíněné vícehlasy nebo foukačka. Z nových věcí Kmotra mě zaujaly například Pompeje, celkově je jich zatím ale velice málo, takže je předčasné hodnotit, kam se bude Kmotr po stránce repertoárové ubírat dál.

Den na to, tedy 23. října, jsem zašel do Balbínovy poetické hospůdky na pravidelný večer tria Šantré, kde byl jako host anoncován druhý z pohrobků Načasu, tedy Načas 3. Hned v úvodu je potřeba říct, že posluchačů tu bylo podstatně víc, ale nejsem schopen říci, zda to bylo tím, že se jednalo o večer Šantré, nebo zda byli diváci přilákáni úplnou premiérou Načasu 3. Každopádně jsem zde potkal mnoho zajímavých tváří, z nichž mě většina ujistila, že spojila příjemné s užitečným, a že premiéra Načasu 3 byla impulsem k tomu, proč se vydat právě na tento Šantré večer. Přiznám se, že přesně do téhle kategorie jsem zapadl i já, na Šantré jsem se chystal už dlouho a musím říct, že jejich recitál mě opět, již asi po čtvrté za sebou, velice nadchl.

Ještě před vystoupením Šantré však v první polovině pořadu vystoupil zmíněný Načas 3. Na Honzovi Komínovi i ostatních byla hned v úvodu znát veliká nervozita, která však postupem času odpadla, a tak pohodový výkon Načasu už limitovala pouze vpravdě "balbínovská" aparatura. Byl jsem dnes především zvědavý v jaké sestavě nový Načas 3 nastoupí. K bratrům Komínům (kytary) se ze staré formace tentokrát přidal ještě Jakub Horecký, a tak například dvěma z písním, které jsem slyšel i předešlý den na Klamovce - Tajemství v lístcích čaje a Velrybí zpěv - tentokrát přibylo to, co mi u Kmotra scházelo. Foukačka a vícehlasy. A protože Načas 3 se rozhodl místo zpěváka zatím spolupracovat se zpěvačkou (je jí Mirka Janovská), byl možná toto ten pravý impuls k tomu, aby o něco více (a z mého pohledu o něco pečlivěji) pracoval na novém repertoáru. Díky tomu jsme mohli slyšet třeba písně Kruhy a Mezi životem a smrtí (texty daroval skupině na rozloučenou Michal Pravec) a nebo Odplouvám s příjemným textem Jardy Síbrta.

Ačkoli bude mít jistě přes zimu ještě co zlepšovat, zní Načas 3 i bez Michala Pravce vokálně velmi dobře, a díky baskytaristovi Pavlovi Matyášovi je zvuk kompaktní i po instrumentální stránce. Načas 3 se tedy skutečně vrací opět ke kořenům, a činí to s jistou gracií i pokorou zároveň. Oproti tomu Kmotr jde dopředu hlavou, silou dvanáctiválce. Jejich muzika je dravá a chvílemi velice odvážná. Společné pro obě kapely je tedy fakt, že hledají novou tvář, a to je určitě dobrá zpráva pro všechny příznivce starého Načasu - už to hledání je totiž podle mně velice zajímavé.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Načas tančí v životní formě
(Šaolín, www.folktime.cz, 2003)

Jsou „osudové okamžiky“ v historii některých kapel, které může nezúčastněný člověk jen velice těžko chápat. Je to vždycky podobný pocit, jako když vám z podběráku pláchne pětikilový macatý kapr a vy víte, že alespoň dnešní den půjdete určitě spát s prázdným žaludkem. Lennon – McCartney, Simon – Garfunkel, Jagger – Richards a nově i Komín – Pravec jsou pro mě muzikantské dvojice, jejichž rozchodu budu vždycky litovat. Ptáte se proč? Desky Beatles, Simona & Garfunkela i Rolling Stones určitě znáte, zkuste si tedy poslechnout i novou desku Načasu – třeba mi dáte za pravdu.

Na CD Tanečnice je totiž tím nejcenějším prvkem právě naprosté autorské splynutí Honzy Komína (hudba) a Michala Pravce (texty), které v podstatě jen jednou jedinkrát narušil veskrze lyrickým textem (Kraj podhorských plání) Jarda Síbrt. Třikrát si zde ke svému textu také dopsal hudbu Michal Pravec sám - Muž z hor, Blues o svlékání z kůže, Trojský kůň - z nichž v posledně jmenované se Komínovi vyrovnal, ale nepředčil ho. Načasu prostě nejvíc svědčí klasický model spolupráce a stejně tak jako u pánů Poláčka a Stralczynského, i tady občas žasnu, jak neuvěřitelně kompaktním dojmem některé písně působí.

Z těch, které bych rád jen letmo zmínil jsou to například Bludný holanďan nebo třináctý track Holub, ve kterých si Honza Komín opravdu pohrál s harmonií – jeho oblíbeným „stavebním prvkem“ jsou zde změny tónin mezi slokou a refrénem. Výsledkem jsou doslova „filmové“ emoce, které ve vás písně probudí. V Holubovi také hodně působí Pravcův naléhavý a přitom zdánlivě prostý text (Kde je ten podivnej holub co nám ty zprávy nosí/ na nohou stočený k nám/ kde je ten podivnej holub já ho tolikrát prosil/ zrní za oknem prostíral/ copak neví jak jsem sám), který je ve finále překvapivě silnou asociací s dobou, ve které žijeme - až mě chvílemi při poslechu téhle písně mrazilo v zádech.

Po letech, kdy ji hráli Načasové jen akusticky, jsem na desce teprve nyní docenil titulní píseň, která s bicími a elektrickou kytarou dostala výraz, jaký ji definitivně sluší nejvíc – tanečnice tu skutečně tančí. Jak jsem si všiml, pochopili to i hudební dramaturgové některých stanic, kteří ji spolu s popově laděnou Když se ti zdá zařazují do pravidelných rotací svých stanic. Song, který mi ale poslední dobou dělá z desky asi největší radost, je Velrybí zpěv. Je to píseň, která se na tomhle místě prostě okomentovat nedá. Poslechněte si ji, stojí za to.

Načas udělal na cestě od své předchozí desky Housenka (zvané též „Reklamní“) k Tanečnici velký pokrok. Na novém cédéčku se mi líbí jak spolehlivá baskytara Vojty Samohela, tak poctivě „sloužící“ bicí Jirky Skaly. Celý zvuk včetně bicích a basy je ale asi nejvíce ovlivněn studiem Jirky Maška a samozřejmě Petrem Novotným, který u desky hudebně i technicky dozoroval. Z nahrávek čiší opravdová pohoda, kterou podtrhuje tu foukačka Kuby Horeckého, tu propracovaná sólová kytara Tomáše Komína. Drtivou většinu textů si zde – a to opravdu se ctí - odvyprávěl sám Michal Pravec, v Kraji podhorských přání a Velrybím zpěvu se na moment zaskvěl i zvláštně posmutnělý hlas Honzy Komína.

Zatím poslední deska Načasu určitě není průměrná, jak se nás snažili přesvědčit svým hvězdičkováním kritici v nejmenovaném hudebním časopise. Je to deska kapely, na jejíž koncerty až do poslední chvíle chodily nepřehlédnutelné zástupy fanoušků a fanynek, což u folkových kapel stejné generace nebývá zdaleka pravidlem.

Věrní posluchači Načasu si v současné době mohou tedy alespoň listovat šikovně vyvedeným zpěvníkem – součástí to bookletové knížečky, a doufat, že alespoň jeden ze dvou následovníků Načasu, tedy Načas folk a Načas 3, jim na svých koncertech některé písně z Tanečnice opět zahraje. A že se vám zdá, že už to nikdy nebude takové? Tož nedělejme předčasné závěry – vždyť i ten Jagger s Richardsem se nakonec zase sešli. A jak jsme mohli vidět před několika týdny na Strahově, docela jim ten chvilkový vzájemný odpočinek v osmdesátých letech prospěl…

Načas – Tanečnice: Tanečnice, Bludný Holanďan, Trojský kůň, Čarodějka, Když se ti zdá, Muž z hor, Kraj podhorských plání, Blues o svlékání kůže, Tajemství v lístcích čaje, Našeptávač, Ta chvíle, Občas, Holub, Ticho, Velrybí zpěv – vydalo Good Day Records - celkový čas 44:38

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Načas tančil křestní
(Šaolín, Folktime, 11.4. 2003)

V pražském klubu Mlejn pokřtila ve středu 2. dubna své druhé cédéčko pražská skupina Načas. Koncert byl zároveň zvláštní tím, že to bylo poslední vystoupení kapely před jejím rozštěpením vedví. Atmosféra v sále však vůbec nenasvědčovala tomu, že se něco podobného má v nejbližších minutách stát skutečností. Naopak. Pohoda, skvělá nálada a dobrá muzika – tak by se dal středeční večer ve Mlejně charakterizovat.

Jako již tradiční host Načasu zahájila večer budějovická skupina Bonsai č.3. Jejich vystoupení bylo asi z nejkompaktnějších, jaké jsem u této revivalové skupiny zažil. Velké pokroky dělá zejména zpěvačka Bonsaie Zuzana Březinová, velmi dobrý dojem jsem měl tentokrát také z cellistky Petry Dvořákové.

Po krátké přestávce už nastoupil samotný Načas a titulní písní z nového CD Tanečnice nám naznačil, že se můžeme těšit na folkpop až rockovou desku, plnou zajímavých harmonií a poutavých textů. Bubeník Jirka Skala sice hned při prvním breaku loppingem vyslal jednu z paliček k levé reprobedně, ale bylo vidět, jak to uprostřed kapely uvolnilo napětí a trému.

Hned po druhé písni na pódium vtrhla dobrá duše klubu Mlejn Maruška Navrátilová s lahvemi sektu a muzikanti za přítomnosti dalších důležitých osob své cédéčko pokřtili. Slavnostní řeč držel jinak málomluvný Jirka Mašek, v jehož studiu se cédéčko natáčelo, a dopřán byl divákům také hlas technického spolupracovníka na nahrávce, Petra Novotného. Ten se pro velké časové zaneprázdnění (natahoval doma lino) nemohl zúčastnit křestu osobně, a tak Michal Pravec uskutečnil alespoň krátký telemost, během kterého popřál Petr Novotný kapele mnoho zdaru s prodejem desky a vyjádřil se, že očekává následné dělení Načasu jako mírumilovnou a klidnou záležitost.

Načas se pak dal znovu do hraní, a vedle písní z nové desky, z nichž nejexcelentnější mi přišly Holub a Muž z hor, zahrál také staré fláky jako Nuselský most, Housenka nebo Na východ od ráje. Touto písní se také kapela po více než pětiletém působení s diváky rozloučila, bez emocí, s úsměvem, a se spoustou velkých plánů do budoucna. Tak jim držme palce. A co se týče desky – připravte se na opravdu dobrou porci 15. mňamek, letos se obzvláště povedly…

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Pozdě, ale Načas
(Miloš Keller, Internetfolk, 19.12. 2002)

Načas slavil 12. 12. pět let existence a k oslavě si vybral KC Novodvorská, sál celkem velký ovšem dokázal bez problémů zaplnit. Pozval si i hosty, ale uměřeně – první polovinu obstarala brněnská kapela Svítání. Zahráli asi hodinku příjemnou muziku na pomezí elektrifikovaného folku, měli krátkou soutěž na počítání souhvězdí v písničce a kultivované, mírně vtipné průvodní slovo, které nezdržovalo, mělo hlavu a patu a bylo z něj znát, že mají radost z hraní v Praze. Pěkná a aktuální byla písnička Terezín, kterou zahrál J. Fadrný zcela sám.

Po krátké přestávce, během které bylo možno zakoupit CD a prohlédnout si nástěnky z historie Načasu, přišli na jeviště dva konferenciéři/moderátoři/uvaděči/baviči a způsobili tombolu. Ceny byly různé, od veselých (kostra co po namočení 6x zvětší svůj objem) po velmi vážné (láhev šampaňského). Přestože to trvalo asi čtvrt hodiny, nenudil jsem se, protože oba pánové losování vtipně a přirozeně komentovali – nejméně jeden z nich (ale spíše oba) mají přirozený smysl pro pohotovou reakci. Žádné bláboly, žádné rozpaky a připravené to být nemohlo.

No a pak už přišel Načas – zahájil blokem svižných výrazných písní, které šly jedna za druhou, bez zbytečného mluvení. Poté většina kapely odešla a zůstali jen oba Komíni a Michal Pravec a zahráli blok písniček ze svých začátků, včetně mé oblíbené Housenky. Bylo to příjemné a pěkné srovnání – musím se přiznat, že hudební začátky Načasu jsou mi bližší, ale tady vynikl i vývoj kapely, to jak postupovala od jednoduchých písniček až ke skladbám současného repertoáru, a nutno uznat, že je to vývoj logický a cílevědomý. Pak si pozvali na pódium basistu Jarabáků (a asi deseti dalších skupin z festivalu Stále stejných ksichtů) – Ondru Tichého a zavzpomínali (písničkami) na portovní úspěchy. Dalším bodem byl nezbytný narozeninový dort s pěti svíčkami, které sfoukávali po jedné, stručná gratulace a hrálo se dál. Opět žádné zbytečné zdržovací řeči, jen stručné přání dalších nejméně deseti pětiletí a poděkování divákům.

Závěr před přídavky patřil rock and rollu, zahranému v hudebním a instrumentačním duchu Načasu, ale s drivem rokenrolových mistrů a zazpívanýmu s vtipnými českými texty (Děravý necky). Z těch „normálních“ písniček Načasu mě zaujal asi nejvíc Tanec po žhavém uhlí a Rádio.

Hned pět věcí by mohla „konkurence“ odkoukat – jak slavit decentně a především „pro lidi“, jak se dá hrát bez zdržování, když se to připraví, a zvládnout při tom i jistou dávku oficialit a sdělení publiku, jak vystavět dramaturgii večera, aby si ji posluchač pamatoval ještě druhý den, jak se kapela za pět let posune ve svém vývoji, a jak si lze troufnout na mezižánrové výlety až po zvládnutí pravidel „domovského“ žánru. Byl to příjemný večer, který nenudil.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Pražský Načas zahrál folkrock
(Václav Koblenc - Autor studuje PF JU, MF Dnes, Kultura - jižní Čechy, 20.05.2002)

Ve čtvrtek večer se v Jindřichově Hradci představila folkrocková skupina Načas z Prahy. Přijala pozvání Mildy Vokáče, kapelníka Jen tak tak, který tyto akce pod hlavičkou Jen tak tak folk klub už pár let organizuje. Původně se mělo hrát v prostorách Městské knihovny, ale nakonec se vše, díky letnímu počasí, odehrálo venku před ní.

Úvod patřil amatérskému Kvartetu Jiřího Havelky z Kaplice. Jeho členy jsou mimo jiné Lenka Horáková (housle) a Josef Menšík (viola) z Exfanty, která zazářila na jihočeském Konkursu Zahrady. Ti také pozvedávali intonačně slabší výkon kvarteta, které kromě klasických autorů zahrálo i ragtime a zazpívalo lidovky moravské i čechomorské.

Spojovací můstek mezi smyčci a folkrockem vytvořilo olomoucké duo Sloni v porcelánu. Jedná se o dva mladé kytaristy, hrající vlastní autorské písně. Během svého bloku přesvědčili diváky o své instrumentální zdatnosti a pěvecké nejistotě.

Pak už se na trávě před knihovnou objevil Načas. To je kapela zkušená, ověnčená Portou z Ústí nad Labem i Krtkem ze Zahrady. Loni na podzim rozšířili sestavu o bicí nástroje, čímž jejich zvuk získal na hutnosti. Bohužel se v nich však také někdy zcela utápějí vokály. To ovšem v Hradci neplatilo, poněvadž o perfektní zvuk se staral Robert Hüttl.

Projev Načasu je melodicky založen na souhře kytar bratří Komínů. Podstatná je také foukací harmonika Jakuba Horeckého, vynikající především ve skladbě Když se dívám. Vokálně se Načas právem spoléhá na zpěv Michala Pravce, jehož tenor je barevně i výrazově pestrý. Pravec má na svědomí také většinu textů, z nichž bych vyzdvihl Nuselský most, v němž se bez frází a klišé zpívá o smutně proslulém místu, a stopařskou Na východ od ráje.

Načas je hudebně jistější ve svižných skladbách, například v hitové Tanečnici. Pravcův hlas zněl ale přesvědčivě i v lyričtějších písních Holub a Večer. V závěru vystoupení pak kapela zahrála několik rokenrolů, čímž si vysloužila nadšený potlesk. I přes mírně neladící vícehlasy lze tedy konstatovat, že Načas patří mezi nejvýraznější amatérské kapely ve folku a folkrocku.

Načas, Kvarteto J. Havelky a Sloni v porcelánu. Městská knihovna, Jindřichův Hradec, 16. května 2002.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Folkotoč (Děčín, prosinec, Načas a Juwel folk
(Michal Pravec, Folktime)

19.prosinec je skutečně datum kdy většina lidí už roubuje mladé jehličnany do stojanů a peče vánoční cukroví. Všude to voní františkem a vanilkou jen v lokále Palermo to smrdí pivem a kouřem. Je to klub kde máte pocit, že jste vstoupili do toho správného doupěte ve kterém museli si odbývat své začátky ty nejslavnější kapely nebo se tam "upekla" minimálně jedna mafiánská akce. Jako bychom se ocitli někde v Chicagu,Hamburku či Liverpoolu. A tato atmosféra, ve které jako by se zastavil čas, nás všechny s kapely ohromila. Konečně underground !! Huráá.

Víte v takovém prostředí je vám i potom trochu jedno pro kolik lidí hrajete. Juweláci nás trochu varovali, že dnes nebude díky svátkům nával, ale nám to díky našemu okouzlení sametovým podzemím ani nevadilo. Netradičně začali jako první domácí, které slyšet hrát v takovém prostředí bylo pravé "pošušnání". Na mně působí kapela hodně sehraně. Jde na nich poznat vyhranost z těch mnoha kšeftů, které mají po okolí. Možná, že kdyby bydleli v Praze či jiném větším městě, mívali by pokaždé plno. I zvukově se nám líbili, možná i proto že nám jsou ze všech folkotočáků asi nejbližší.

Naše maličkost vylezla na plac asi kolem 21.00. Po vyhnání pavouků z koutů a ospalých pijáků u baru jsme nakonec vyhnali i lidi na parket, aby si zatrsali a užili si pohody, jenž byla oficiálně doporučována až za 5 dní. Nevím kolik lidí z těch velkých příprav na vánoce vidělo zlaté prase a kolik si jich užilo pohody a klidu, ale vím jistě, že ti co přišli do Palerma 19.12 večer viděli dobrý koncert a pohody si užili ažaž.


PS: Lidí přišlo 9 či 11. 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Folkový klub CV - Folkotoč
(Martin Šíl, www stránky skupiny Lidee Noire, duben 2002)

Dubnový pořad našeho Folkového klubu byl posledním, v jehož rámci proběhl koncert akce Folkotoč. Tedy v Chomutově. V ostatních městech ještě jeho sezóna dobíhá. Jasko poslední z folkotočových hostů k nám přijela pražská kapela Načas. A bylo co poslouchat.

Chronologicky popisováno - my jsme si po dvou neeuforických hraních spravili chuť. Hrálo se v pohodě a v klidu, dali jsme asi osm písní a myslím, že to nebylo špatné. Ale opravdové hodnocení by bylo na lidech v sále, kterých přišlo požehnaně.

Po našem úvodním bloku přišel cestovatelský vstup Leoše Dvořáčka, který vyprávěl o výstupu na jednu z pamírských hor. Bylo to dost zajímavé a poučné. Asi to není opravdu žádná legrace vysoukat svoji tělesnou schránku tak vysoko. A k tomu ta odporňoučká zima, mrzne až praští a vy si říkáte, teda...nejsem trochu blbej? Dyť je to tak vysoko a daleko....ale pak se tam dopachtíte a je vám blaze. Než zas začnete sestupovat dolů...tím mrazem. Brrrr. Leošovo povídání se mi líbilo a určitě jsem nebyl sám. A on taky nebyl posledním členem chomutovského Horoklubu, kdo se k nám vypravil s diapozitivy. Možná už v červnu se můžete těšit na diáčky z Peru - z And, kde to fičí stejně jako v Pamíru.

To nejlepší na konec, říká se, a taky to tak zhusta bývá. Na náš konec zahráli Načas a bylo to hraní parádní. I když nastoupili bez bicáka, který kvůli nezvučení zůstal doma, podali rozhodně výborný výkon. Jde jim to jedna radost a lidi si to taky mysleli, když po třetím přídavku Načas odcházel určitě spokojený. Jejich "Folk ´n roll" je opravdu dobře zahraný, výborně zazpívaný a hlavně - je na nich vidět, že je to hraní baví. A to ukrutně baví. Kdo přišel, slyšel a pochutnal si..

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Načas (možná napořád) na Klamovce
(Oplatka, TOTEM - 25.1. 2002)

Skupina Načas, šestice mladých hudebníků, hrající styl, který sami nazývají folk´n´roll, už ve smíchovském klubu Klamovka zdomácněla.

Pro skupinu jsou typické pomalejší písně s důrazem na atmosféru, střídané s rock´n´rollovými vypalovačkami. Zvláště poté, co kapela v nedávné době zahrnula do svých řad bubeníka, získala poněkud tvrdší zvuk, což mnohé skladby projasnilo a dodalo jim švih. (Některé písničky po bicích vyloženě volaly). Na druhou stranu to ale může vést k tomu, že se od skupiny, dosud převážně účinkující na festivalech typu Zahrada apod. (v roce 1999 zvítězili na Trampské Portě), bude část posluchačů, bližších folku, distancovat. Zatím se ale zdá, že zajímavá žánrová kombinace, kterou praktikují, je stále přitažlivá, soudě aspoň podle nezmenšujícího se počtu návštěvníků jejich koncertů.

Typická je pro Načas také kvalita textů, jejichž autorem je zpravidla zpěvák Michal Pravec; zdárně se vyhýbají obvyklým klišé, a to i u stokrát omletých milostných témat, jako je například rozchod. Načas mají dar promluvit z duše každému, kdo se ocitl v podobné situaci, když například zpívají Kdybych tě nelíbal/kdybych tě nehladil/a s tebou nesnídal/a kávu nesladil/možná by nebylo tolik trápení/nad tím, že je to pryč. Jiná skladba na obdobné téma začíná slovy Občas je nebe tak blízko/až tají křídla a let mění se v pád/občas chci ztratit pár jistot/abych se moh´zas jednou o něco bát. Podobně se jim daří také vážnější témata. Například Nuselský most bez banalit poukazuje na sebevraždy lidí, kteří chodili kolem nás a my si jich nevšímali, a končí slovy Na smutné místo déšť se snáší/ a voda smývá stopy neznámých jmen/ ten smutný monument je ostudou naší/kam můžem člověka dohnat jen.

Na závěr zpravidla skupina zařazuje písničky lehčího rázu, jakými jsou svérázná verze starého rock´n´rollu Twist and Shout (v podání Načasu Děravý necky) nebo přesmutný příběh o zkratu v drůbežárně Tragédie tisíců slepiček. Zdá se mi ale, že v poslední době už se tyto písničky mění z milého chlapeckého úletu ve skutečnou slaboduchost - na prosincovém koncertě měla premiéru skladba s refrénem Praskla mi guma na trenkách, která je už, myslím, slabomyslností textu trochu příliš pod jinak vysoko nastavenou laťkou.

Na svých koncertech dává Načas prostor mladším, většinou folkovým kapelám - ať už je to vokální skupina Pětník, Zlomvaz nebo brněnští FT Prim. Jak však ukázali na svém lednovém koncertě - kam ohlášená předkapela nedorazila - není pro ně problémem odehrát celý koncert sami.

Atmosféra jednotlivých koncertů se liší, prosincový program byl odlehčenější, objevily se tu například vánoční legrácky typu zpěváka přestrojeného za stařičkou zpěvačku Cher po x-té plastické operaci. V lednovém programu podobné vtípky chyběly, kapela byla soustředěnější a méně chybovala. Dodejme ještě, že skupina na svých koncertech distribuuje kromě tradičních CD (prodávaných u vchodu půvabnými asistentkami kapely) zdarma také svůj Načasník, jakýsi mini bulletin, který prozradí něco z historie (a současnosti) skupiny, texty nových písní a obsahuje také upoutávku na příští koncerty.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

O nenasytném publiku a pohodovém hraní
(Petr Merxbauer, Folktime - 14.2. 2002)

14.února 2002 hráli Načas a Strašlivá podívaná v plzeňském HiFi klubu. Se značným zpožděním alespoň něco málo poznámek k tomuto vydařenému kolu Folkotoče. Hosté z Prahy dorazili věrni svému názvu načas, dokonce s předstihem a o půl deváté zahájili další jízdu Folkotoče. Načas byli oproti minulému setkání v Praze u nich na Klamovce v daleko větší pohodě a bylo to na nich vidět. Co se poslechu týče: řeknu-li, že se mi líbili, kdykoli jsem je dosud slyšel, není to prázdné pochlebování. Celé vystoupení jsem pozorně poslouchal a pochutnával si zejména na pomalejších kouscích jejich repertoáru. Závěrečné rokenroly přitáhly do sálu další posluchače z přilehlého baru a nebýt nedostatku místa, určitě by se tančilo. V každé případě Načas odcházel z pódia po přídavku za bouřlivého aplausu. Opět musím pochválit citlivou práci bubeníka, který vědom si zřejmě síly svého úderu obléká škopky do slušivých triček, jež je patřičně tlumí a zvuk kapely je pak pěkně vyrovnaný!

Pár vět o Strašlivce: na koncert jsme se dost těšili a nebyli jsme zklamáni. Po přestávce dorazili ještě další posluchači, takže se prostor hezky zaplnil čtyřicítkou platících, zvuk Tomáše Fanty (který sklidil pochvalu i od Načasu) byl zvláště dobrý a hrálo nám to. Před chystaným pobytem ve studiu, kde hodláme natočit nové CD, to bylo příjemným povzbuzením. Pracovní živý záznam z produkce prozradil, že mezi nejlepší kousky patřila píseň O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, spolehlivě emotivní byli Rváči a nově zařazená předehra Údolí včel, kde prostorem se nesoucí flétnička za tichých, takřka loutnových zvuků kytary vytváří atmosféru hlubokého středověku přesně tak, jak jsme si přáli.

Publikum dnes bylo zvláště nenasytné a teprve po třetím přídavku se nechalo přemluvit k ukončení večírku. Pravdou ovšem je, že s Tomášem Pížou jsme ještě zasedli ke kytarám a za občasné podpory našeho bývalého saxofonisty a flétnisty Egiho jsme vykonali neplánovanou zpívanou, která se nám nějak protáhla.. Zkrátka přišel jsem domů o páté ráno. Ale to už s Folkotočem opravdu souvisí jen okrajově.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Načas a Bonsai na Klamovce
(Šaolín, Folktime - 22.3. 2002)

Pražská Klamovka se stala v úterý 19. března svědkem už několikátého podařeného spojení budějovické kapely Bonsai č.3 a pražského Načasu. Obě kapely pojí dávné přátelství, což bylo znát jak na atmosféře koncertu, tak na výkonech všech zúčastněných muzikantů.

Frontman domácího Načasu, Michal Pravec, uvedl nejdříve na pódium Bonsai, a ta se okamžitě chopila příležitosti. Bylo by asi nošením dříví do lesa, kdybych zde psal o tom, že dnešní Bonsai hraje písničky staré Bonsaie, tj. především písničky Františka Stralczynského a Tomáše Poláčka, dnes již nežijících folkových legend osmdesátých let. Sluší se ale říct, že Bonsai č.3 písně jen otrocky nepřebírá, ale uvádí je ve vlastním pojetí a někde i v pozměněných aranžích. Zpěv jinak výrazově výborné Zuzky Březinové je sice chvílemi intonačně nejistý, ale když si vybavím staré koncertní nahrávky původní Bonsaie, nemám pocit, že by na tom tehdejší bonsaiáci byli líp. A možná, že to k takovému lehkému revivalu, jakým č.3 jsou, patří. Vlastně stejně tak, jako je v některých pasážích naoko nedbalá kytara Honzy Přesličky. Jinak je ale projev Bonsaie přesvědčivý, sdělení uvěřitelné a cello Petry Dvořákové není také k zahození.

Načas je oproti Bonsai kapelou o trochu ostřílenější, což je takhle v kontrastu s druhou kapelou znát především ve výrazu a celkové jistotě za mikrofonem. Pryč jsou doby, kdy bratři Komíni cudně klopili své oči před pohledy vášnivého publika. Tomáš Komín navíc o loňských prázdninách přesedlal z akustické kytary na elektrofonickou, což s příchodem bubeníka Jirky Skaly a baskytaristy Vojty Samohela znamenalo změnu soundu, a do jisté míry i stylu Načasu. Konzervativní fanynky ale nemusí mít strach, repertoárově zůstávají Načasové u osvědčených schémat, bicí a sólová kytara jim jen dávají možnost pohrát si aranžérsky s novými písničkami víc, než dřív. Z těch, které jsem slyšel dnes poprvé, mě asi nejvíce zaujala pomalá Holub, kde se nejen povedl Michalovi Pravcovi text, ale také Honza Komín zde coby autor hudby zdařile překonává některé své zaběhlé stereotypy a píše opravdu silnou, harmonicky nádherně zvládnutou skladbu.

Abych to trochu shrnul: Bonsai pohladila, Načas příjemně rozproudil a především pobavil. Michal Pravec byl tentokrát doslova jako utržený ze řetězu, což vyústilo jednak v několik lehkých kolizí se spoluhráči a zvukovým aparátem, ale především v salvy upřímného smíchu všech okolo mne sedících slečen (včetně té vlevo ode mne). Se mnou a několika dalšími pány jich tam tentokrát bylo dobře na osmdesát.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Druhý večer na Bodláku proběhl ve znamení časomíry
(www skupiny Jauvajs - 13. 11. 2001)

A není divu, protože pozvání tentokrát přijala pražská folkotočová kapela NAČAS. Již při vstupu do sálu byl každý příchozí poněkud překvapen zvláštní výzdobou podia a přilehlých prostor: Viselo a stálo zde totiž nezanedbatelné množství různých hodin velké i malé, jdoucí i stojící, funkční i rozbité, skutečné či dětskou ručkou malované, barevné i černobílé. Po úvodních několika větách dostali slovo Načas. Jejich vystoupení bylo pohodové, a přestože tentokrát posluchačů bylo méně než při prvním večeru, rozhodně byla v sále příjemná atmosféra a všichni se zájmem poslouchali. Velký úspěch měl zvláště druhý přídavek: "Slepice". Mně osobně se také velmi líbily písničky "Nuselský most", "Cukr a bič" a pak ještě: "navažme nit a rozhoďme síť k sobě mě nepouštíš" na název této si nemohu vzpomenout, ale rozhodně mě zaujala.

Druhá část koncertu patřila samozřejmě JAUVAJSu, opět s hostujícím kontrabasistou. V průběhu hraní byla vyhlášena tato soutěž: Diváci měli pozorně poslouchat následující píseň a potom dobrovolník předvádět pantomimicky některá její slova. Úkolem ostatních bylo předváděná slova hádat. A aby se nezapomnělo, kdo je hostem tohoto večera, soutěž byla samozřejmě NA ČAS. Nejprve to vypadalo, že se dobrovolník nenajde. A nepomohlo ani to, že byly zveřejněny ceny: CD Jauvajsu a volné vstupenky na příští bodlákový večer. Po druhé písni se však našla první odvážná, které se podařilo předvést 7 slov za půl minuty. To povzbudilo ostatní, a tak po třetí písni jiná dobrovolnice předvedla 9 slov za půl minuty, čímž zvítězila a získala slíbené CD. Celkově se koncert vydařil a pěkný zážitek si opět mohlo odnést i několik malých dětí, které celou dobu pozorně poslouchaly a občas se dokonce i zapojovaly do zpěvu.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Bez zklamání na Klamovce

(Ampér, www skupiny Kvinta, 21.5.2000)
I já musím napsat několik slov o našem vystoupení u Načasu.
 

Pokud jste již někdo autem cestoval Prahou, určitě mi dáte za pravdu, že vlastně není o co stát. A teď si představte, že přijedete v koloně aut k docela velké křižovatce kde nefungují semafory. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby tou silnicí nebyla silnice vedlejší a navíc jsme potřebovali odbočit doleva. Dát přednost všem, kteří by si to podle vyhlášky zasloužili prostě opravdu nešlo. Úplně největší šok jsme prožili, když jsme se dozvěděli, že jsme na oné křižovatce měli jet rovně, a že se musíme vrátit. Dále už to šlo celkem dobře a silnice nás dovedla až k růžové budově klubu Klamovka.

Klub to není největší, dost možná menší než naše "folková kavárna". Snad díky židlím seřazeným jako v kině se sem ale vejde o něco více diváků, když přijdou. A oni přišli. Nevím zda-li jich bylo 50, nebo 60, ale bylo jich dost. Hrálo se nám příjemně. Moc jsem toho nenamluvil a to proto, že jsem nechtěl zbytečně zdržovat a navíc mi nebylo nejlépe. Jen to horko na pódiu bylo dost kruté.

Pořád jsem si lámal hlavu, kde se mezi diváky vzalo tolik hezkých dívek. Linda mi potvrdil, že bylo opravdu na co koukat. Že by Načasové měli nějakou fintu o které v Kvintě nevíme? Zkusíme se zeptat svých manželek!

Protože u nás hrál Načas před čtyřmi dny, věděl jsem co mohu čekat. Zase perfektní. Bicí v jejich písničkách dotvářejí příjemnou atmosféru a celkově dodají skladbám dynamiku. Pokud se v létě někde uvidíme na festivalu, určitě si je půjdu zase poslechnout a vám doporučuji to samé.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Načas - Housenka
(Mirka, Folktime - 2000)

Tak si představte, co se mi stalo. Dostala jsem k narozeninám cédéčko Načasu. No to je teda paráda, pomyslela jsem si. Cédéčko totiž nevoní, nedá se ani sníst a do postýlky místo plyšáka se taky nedá vzít. Jakmile jsem však přišla večer domů, nedalo mi to a cécéčko jsem přeci jen použila tím správným způsobem. Pak podruhé, potřetí, počtvrté Je skvělý, hlásila jsem hned druhý den do telefonu překvapenému dárci. Je fakt skvělý.

Víte, nejsem žádný velký hudební kritik, a tak bych vám chtěla jen přiblížit to, co se mi na Housence líbí a co mě na téhle desce zaujalo. Tak především jsou to chytlavé melodie, což je povětšinou práce kapelníka Honzy Komína. Na písničkách je znát, že jsou psané skutečně s citem a velmi pomáhají ve výrazu textů Michala Pravce. Někdy až zamrazí, jak muzika i text souzní. Například čtvrtá písnička na albu - Nuselský most - je tím pravým příkladem. A abych byla spravedlivá, musím přiznat, že i text jediného autorského hosta, Kamilovy sestry L.Fedorové, mě v písni Pro Tebe velmi příjemně oslovil. No a konec konců ani poslední autorská varianta Pravec - Pravec nezůstává pozadu. Zvlášť sedmá Na východ od ráje se Michalovi doopravdy povedla.

Mám-li se zmínit o vokálních výkonech, dají mi asi znalci za pravdu, že málokterá tak mladá ryze klučičí kapela je na tom tak dobře. V tomhle ohledu to mám vyřešený. Samozřejmě, drobná zaváhání bychom na desce nalezli, ale úplně bez chyb by to taky byla nuda. No a v instrumentální oblasti, kde zase doma tak moc nejsem, jsem si výrazných nebo vůbec nějakých chyb zatím ani nevšimla. Možná je to tím, že se soustřeďuji právě především na to, co je na nástrojích pěkné. Velmi se mi například líbí Jakubova foukačka ve třetí Když se dívám. A ačkoli nemám na folkových deskách ráda instrumentálky, zdejší instrumentální bonus track Hledám tě mě velmi potěšil. Možná to bylo i tím, že se na téhle skladbě podíleli svými nástroji i dva ze tří hostů, Jirka Čtyroký a Petr Kadaník. Vůbec, tihle dva Jarabáci spolu se svým šéfem Ondrou Tichým vnesli do celé desky hodně života a nahrávky mají prakticky stejnou šťávu, jako by byly zahrány před živým publikem. A to, jak se někde vyjádřil Honza Komín, byl vlastně cíl všech, kteří se do natáčení v ústeckém Macacu pustili.

Deska je tedy na světě a nezbývá, než popřát jí dlouhý a zajímavý život ve folkových fonotékách. Napadá mě jen, abych vás upozornila na to, že cédéčko je k mání výhradně na koncertech Načasu a nebo si o něj můžete napsat na internetové adrese www.mujweb.cz/www/nacas. Je sice pravda, že se vám takhle bude shánět o něco hůře, než kdyby bylo volně v obchodech, avšak až uslyšíte onu lidovou sumu, za kterou si CD můžete pořídit, zjistíte proč Načas zvolil tuto cestu. Já klukům jen přeju, aby byla co nejméně klikatá.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *